Postel - svatební dar, na který do smrti nezapomenu

Pracuji v dřevařské dílně, kde vyrábíme na zakázku drobné bytové doplňky, jako jsou police, pracovní stoly, rámy na obrazy nebo nábytek pro panenku, psí boudy či betlémy. Náš zákazník, náš pán. Snažíme se vyhovět i netradičním požadavkům, a tak se vyrobila oddechová pyramida pro fandu, co byl zanícený pro egyptskou kulturu. Houpací křeslo pro dědu v podobě koně, židle do restaurace s obličejovým opěradlem kunšaftů a tak dále. Práce mě baví, sešla se v dílně skvělá parta lidí – spokojenost.

Čas letí a člověk pokukuje po ženských. Zábava na jednu noc se omrzela a hledáte pevnější vztah. Bingo. Je tady. Kouzelná krasavice se snovými vnadami, navíc je vtipná a neuráží se pro každou hloupost. Dokonce je i tolerantní, inteligentní a tchýně nevypadá jako báryšňa z ruských pohádek. ´Jaká je matka, taková je Katka´, nezapomněl jsem na radu svého otce. Bláznivě jsem se zamiloval a nebyla se mnou řeč.  Svatba – tomu jsem se jen smál. Kdo by se v dnešní blbé době ženil? Nikdo – jen já. Klečím před svou láskou a žádám ji o ruku. Směje se, že máme čas, ale já šíleně toužím postavit dům, zasadit strom a zplodit dítě. Obleču se do gala a běžím o její ruku požádat i rodiče. Ti se nesmáli, jen na mě nechápavě koukali, že holka ještě studuje a já jsem o deset let starší. Prkotiny – chystala se veselka.

Svatba proběhla v klidu, zaregistroval jsem spiklenecké pohledy mých kolegů z práce. Neřešil jsem to, ale čul nějakou lumpárnu. Svatební noc jsme toužili prožít v přírodě a v hotelu vypadajícím jako větší dřevěná chata. Rezervovali nám pokoj ve druhém patře a já si uvědomil, že spoluzaměstnanci mi ještě nedali žádný svatební dar. Svatebčané se rozešli a já se svou novomanželkou usedl do auta, kde obětavý řidič nás odvezl do hotelu. Samozřejmě tam byli všichni moji spolupracanti. Stálo mě to hodně peněz a sil než jsme se prodrali k pokoji.  Všichni kolegáčci stáli v pozoru v řadě a odemykali obřadně dveře.  Nakoukli jsme dovnitř, kde stála podivná postel. Se smíchem nám sdělili, že to je jejich svatební dar a zítra nám ji pomohou odvést domů. Kovová postel byla pěkně ustlaná a já všem naznačil, aby se co nejrychleji vzdálili.  
S přáním příjemné noci, tak učinili a konečně všichni vypadli.

Se svým miláčkem jsme si hned padli do náruče a s rozběhem skočili do nové postele, svatebního daru od „kamarádů“. Ani se mi nechce líčit, co následovalo. Ti pitomci nevyrobili postel, ale jak je na obrázku patrné tak jen lavice na posezení. Na sedadla položili tenký umakart, aby pouze udržel nízkou matraci a polštář s dekou na přikrytí. (to nebyl vhodný nábytek do ložnice) Což jsme netušili a dopadli tvrdě na dřevěnou podlahu. Matrace sice tlumila náraz, ale já jsem stokilový obr, a ták náš skok nevydržel strop staré chaty předělané na hotel a my jsme se propadli do spodního pokoje. Díky bohu jsme vlítli do normální postele, která nás již udržela a byla naštěstí prázdná, neboť starší paní si právě u zrcadla dávala na hlavu natáčky a její choť koukal na televizi. Jekot, řev, přiběhl personál, hádky, kdo to zaplatí. Nasměroval jsem majitele hotelu na své povedené kámoše, kteří toho času pobývali v hotelovém baru a s otevřenou hubou koukali na to nadělení. Měli štěstí, že skoro všechno zaplatila pojišťovna a já jsem se zapřísahal, že bude pomsta sladká.